Kapitola první: Zrození legendy

13. července 2015 v 17:35 | Vera A.C. |  Hayadi






















Ten den v Avremu nikdo nespal. Všichni vzhlíželi k nebesům na boží zář, která měla najít onu čistou bytost a vložit do ní svou moc. Ve stejnou chvíli na druhém konci světa se odvážná a mocná víla života Hálie, průvodkyně zesnulých duší, postavila podsvětským psům, uprchlých ze samotných bran pekel, stvořeními tak temnými, že se před nimi démoni ukrývali. Napadli její lesní říši, její domov. Snažila se ochránit všechny živé tvory, ale když viděla kolem sebe umírat své bratry a sestry, roztáhla svá perleťová křídla a s pomocí té největší síly, kterou kdy příroda poznala, úspěšně skolila deset psů. Hálie téměř přišla o svou sílu, z jejích očí se valila krev, sotva se udržela na nohách, z posledních sil se nadechla a když na ní jediný zbylý pes temné smečky zaútočil, zaryla svou dlaň do jeho temného srdce. Potom vyslala k nebesům svá bludná světla, která se uchytila na oné nebeské záři. Její zubožené tělo se rozplynulo a psi potřísnění její krví se rozplynuly v černý prach, s kterým si vítr lehce hrál. Jenže podsvětí si bere svou daň, kdykoliv zemře jediný temný služebník. Temné síly linoucí se ze samotných pekel přikázali větru donést prach k boží záři, ten se odrazil přímo do nitra těch nehlubších komnat podsvětského paláce a přichytili se na démoní číši. Legenda praví, kdo z číše napije se, ten se nejmocnějším vládcem podsvětí stane.
Uplynulo sto let a v bohatém králoství Teurenovy země v hradu pána rebélie , Ilijova Gotela III., se narodil korunní princ Ertel Ilijov. Jeho zrádná matka Achmea, byla andělem zvrácenosti, byla to bytost temná, chladná, podlá a nelítostná. Králova matka, bláznivá Sotea, jejich sňatek nechtěla povolit. I přes svého pomateného ducha viděla v Achmei její temnou tvář. Achmea měla však kouzlo přetvářky a lži, kterým k sobě Ilijova připoutala. Vydávajíce se za princeznu ze Siomu, třetí posvátné říše, ho pojala za svého chotě. Jeho oddanost a láska jí poskytla moc a dominanci, po které vždy toužila. Po jejich svatbě se našlo tělo královy matky roztříštěné o útesy pod Torovým srázem, jejím oblíbeným místem. Shodou okolností jí našli Achmeyini rybáři. V Ertelovi viděla královna svou budoucnost, a proto nechala přivolat Irmu, starou vrásčitou a velmi moudrou čarodějku věků, která coby sudička přistoupila k Ertelově postýlce, zavřela oči a položila mu ruku na srdce. Po chvíli se Irmě synchronizoval tep s princovým a z jeho srdce začla vycházet záře, kterou však bleskurychle pohltila tma, co se sápala po Irmině ruce. Věštkyně stojíce nad chlapcovou postelí zcela pohlcená temnotou otevřela oči a pravila: 'To dítě jest temnější než srdce pekla, vstřebaje sílu božích ochránců, na světě nastolí chaos a strach, děsila krále stará vědma'nelítostně jako svá matka nebude se bát zvrácené cesty pro získání moci, králoství přinese moc a teror' v tom se z šatů věštkyně začal zvedat temný prach z jejich úst vyšel žalostný bolestivý výkřik a z jejich zad vyrostla dlouhá temná křídla, zrcadla i okna popraskala, vědminy oči zčernaly, bylo to strašné. Zjevení v ní byl Mortel, duch smrti, který si narození prokletého prince nemohl nechat ujít, vtělil se do vědmy, zastavil její srdce a pokračoval ve výkladu mocným, hlubokým a děsivým hlasem 'syn jež vám byl dán, bude vaše zkáza, bude vaším trestem za všechny lidské činy, bude vaší mocí,ale i prokletím, matce vyvoleným, otci nebezpečný, žádný andělský

ochránce ho nepřekoná, nikdo z bohů se mu nevyrovná, muži mocní budou před ním utíkat neboť on vládcem iluzí, klamů a podsvětí se stane, všechna jeho síla bude pramenit z čirého zla a ďábelské podlosti.'' Mortel se odmlčel a zmízel ve tmě, do síně se vrátilo světlo a vyděšený král prosil Irmu o spasení. 'Nedokážu odvrátit Mortelovu věštbu, jedině božská bytost s čistého dobra, dokáže se mu postavit, jedině ta dokáže snížit světský hněv za lidské nešvary.' Irma se odmlčela a odešla. Zklamaný král odešel do svých komnat zachmuřen myšlenkou, že z jeho syna stane se mučitel a jeho spásou je smyšlená boží modla prastarých bájí. Achmeyiny touhy o vládě podsvětí dostaly naději. Čas šel dál a Ertel rostl. Rebelského ducha v sobě nezapřel, inu bylo to dědictví jeho rodu, kterým svému otci dělal radost. Jako malý se nijak nelišil od jiných teurenských dětí, byl hravý, a zvídavý až na to, že jej matka rozmazlovala, vyvolávala v něm pocit vzteku a zloby, tajně jej učila mocným kouzlům, které v sobě jako potomek anděla skrýval, zasvětila jej do světa iluzí a klamů a každý den ho připravovala na jeho velkolepou budoucnost. Jeho otec ve snaze odvrátit kletbu ,jež byla na jeho syna vyřčena, vložil do něj veškerou svou podporu. Nicméně nebylo to nic platné. Aby v Ertelovi Achmea vyvolala nejvyšší zlobu, šla za Ilijovem, svým kouzlem manipulace jej přinutila jí usmrtit, vše naplánovala na dobu Ertelovy výuky s otcem, byl to zvrácený klam. Smyslů zbavený Ilijov ji začal pomalu zabíjet temnou magií, její krevní oběh se zastavoval, plíce přestávali přijímat kyslík a její srdce sláblo, v tom se do místnosti vřítil Ertel, pohled na namodralou matku jej zamrazil. Snažil se otce odtrhnout, ale marně. Volal o pomoc, ale nikdo nepřicházel. Jeho matka zemřela, svalila se ke královým nohám a rozsypala se v popel. Kouzlo manipulace vyprchalo a král se zděsil, vnímaje jedinou myšlenku, poslední iluzi co na něj královna seslala: 'Co se stalo, cos jí udělal? Tys ji zabil, zabil jsi mi ženu? Zabil si svou vlastní matku?' Král upřeně hleděl na malého vyděšeného chlapce se slzami v očích.
'Mami, mami!',rozběhl se k matce' nikdy bych jí neublížil. Tos byl ty. Tys ji zabil.'.
'Jak si opovažuješ mě nařknout z Tvého podlého činu. Sám sem viděl jak si ji svými temnými silami upálil na prach. Jsi jenom zklamáním. Věštba se ale nenaplní, nebudeš vysvobozen a nebudeš ani záhubou' vzdal se otec svých nadějí a ze šílenstvím, které v očích měl po své matce, vyslal na syna spáry smrti, ale těsně než k Ertelovi došly, se kouzlo rozplynulo
,V zákonech je psáno smrt za smrt, ale já Tě nedokážu zabít. Jednou ses narodil jako syn Ilijova Mortela III. , tak ním teď musíš být.' obhájil svůj čin Ilijov.
Zarmoucený Ertel se ke králi otočil a s odporným tónem dokončil otcův soud:'Nikdy jsi mě nemiloval, ctil si jenom naši krev. Otče chci, abys věděl, že jsem Tě vždy miloval jako otce. Nebylo lidí, kterých bych si vážil víc než rodičů, ale tys mi vzal matku a já zákon ctím. Sám si mě učil, že král, který nerespektuje své zákony je špatný vládce. Možná že krev Tvé matky Tě už zcela zbavila smyslů, že ani nevíš, co děláš. A takový král je zemi nebezpečný.'
'Co to říkáš? Tys ji zabil. K čemu se chystáš?' klečel u prachu své milované šokovaný muž.
,Matka měla pravdu, jsi jenom slabý král s bláznivou krví. ' Ertel se napřáhl a proměnil se v anděla, tma pohltila celou místnost a kolem se ozývaly hlasy mrtvých. Princ svými křídly setl Ilijovi hlavu, která se skutálela pod postel, jeho tělo bezvládně padlo do matčina popela. Hlasy mrtvých ho volali k sobě: ,Je to mocná krev. Vem si ji. Je to Tvoje krev.' Princ se zohnul ke kaluži krve linoucí se z otcových tepen. V momentě, kdy se jí dotkl, se všechna otcova moc vstřebala do něj a temný záblesk zmizel, stejně tak i křídla a hlasy.
,Výborně' tleskala ve dveřích zákeřná Achmea.
,Matko?' zarazil se chlapec ,To není možné. Viděl jsem Tě zemřít'
,Ó, Erteli,synu můj, to jsi se vážně z mé výuky nic nenaučil? Jen pouhá iluze, kterou mi Tvůj otec sežral i s navijákem. Bylo pouhou otázkou času, kdy se v Tobě probudí Tvá skutečná moc, bohužel jsem pochopila, že moc, která Ti byla při Tvém narození udělena je třeba probudit a nic nevyvolá větší emoce než smrt milovaného člověka. V tu chvíly došlo k zvratu, jsem na Tebe tolik pyšná. Ani nevíš, kolik jsem si musela s tím starým bláznem přetrpět. Kolik láskyplných výlevů jsem musela poslouchat.Ale všechno lepší než jeho stará matka, která mě sledovala na každém rohu. Shodit ji z Torova srázu pro mě byla velká výhra.' řekla Achmea a přehazovala si v rukách Ilijovu hlavu,Věštba řekla, že budeš vládnout podsvětí, budeš mocnější než kdokoliv jiný, budeš králem všech iluzí a klamů. On by Tě nikdy nenechal naplnit Tvůj osud. Nyní můžeš zaujmout své místo krále Teurenu, můžeš si podmanit svět, bohové budou tvými otroky a já budu po Tvém boku.'
'Ne. Ty už jsi udělala dost. Provinila jsi se vraždou královny Sotey, matky Tvého chotě. Zinscenovala si svou smrt, abych se dopustil vraždy na nevinném otci. Máš pravdu, měl bych se ujmout vlády nad Teurenem a podmanit si svět, ale k tomu Tě nepotřebuji. Jsem znechucen Tvým činem, matko, ale jen díky Tobě jsem si uvědomil, jak mocný můžu být. Pomstím se Tobě a celému Tvému andělskému rodu. Koho si nepodmaním, toho zničím.' zkroušený přijal svůj osud a dopřál matce smrt, kterou předtím nahrála. Zabil ji její vlastní iluzí, vysál z ní všechnu moc. V pouhých 13 letech se však ze zákona králem Teurenu stát nemohl. Vládu zaujala rada starších, která díky princově iluzi byla přesvědčena o tom, že jeho rodiče zabili andělé světla. Starší přikázali princi, aby se zotavil z tragické smrti rodičů. Ten se však rozhodl podmanit si podsvětí pod záminkou pobytu na venkovských lukách. Pomocí manipulace dojeli se svou družinou k branám pekel, kde číhali podsvětští psi, kteří se před ním sklonili jako věrní služebníci. Po jeho boku se vynořil stín pekel, samotný Mortel, který oslavně přijal svého pána, chlapce s rozvrácenou duší. Ertel ho přivítal jako starého kamaráda. Zavedl jej do nejhlubších sálů paláce pekel, kde na něj čekala démoní číše s elixírem z posvátné jedovaté květiny ferferie, která rostla ze slz mučedníků v nejnižších jeskyních podsvětí. Ertel jej vypil, v podsvětí měli nového vládce. Nechtěl již více nosit jméno od své zrádné matky, a tak si vytvořil vlastní Terzov Ilijev I. přezdívaný Iluzionista. Brány podsvětí se zavřeli.
 


Komentáře

1 Mischelle Mischelle | Web | 13. července 2015 v 20:22 | Reagovat

hezká povídka :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.