Včera dvacet let..

19. června 2015 v 17:25 | Vera |  deník
Na dveře už bouchají prázdniny a já stále zůstávám věrná beznadějnému hledání brigády. Je to bída. Těším se až začne zase škola, po dvouleté pauze plné živoření a útrap, kdo by se netěšil. Už jen dva měsíce, ale stejně se mi nedaří je nějak zapllnit. Hele. Prší. Takže je nuda na denním pořádku. Stereotypní život? Ne děkuji. Jediné co mi zvedá náladu jsou každodenní procházky a optimismus mojeho ducha a mojeho milýho, kterej má od rána roupy (střelenou náladu) a vyvádí jednu ptákovinu za druhou. Jojo. Je praštěnej. Vratama od stodoly, přesně jako já a proto se k sobě tak hodíme Smějící se. V pondělí mě čeká prodej domu, prokletého domu po mém milovaném dědečkovi. Ten dům jen přitížil celé naší rodině. A proč ? Protože jsem to byla já, kdo ho zdědil a teď na to doplácím. Au moje drahý nervy. Ale v pondělí už bude po všem. Tedy snad. Doufám.


Mimochodem včera jsem opustila síń náctiletých a vrhla se do spárů cetiletých. Nejsem na to hrdá. Už nikdy víc ne puberťačkou, už nikdy víc ta trhlá náctka. I když je to jedno stejně se občas cítím na deset. Ale bylo to fajn, ze strany mé rodiny mi popřála jen babička s dědou a to je moje rodina sakra velká, tak nemůžu to po nich chtít, že jo, je to jejich paměť ne moje. Ovšem kolem 28. čekám přání od sestry, u ní je menší časovej posun běžnej. Má nějak vsugerovaný, že jsem se narodila později :D. Stane se.. Na večer mi pogratulovali prarodiče od milého a udělali mi menší oslavu. To mě dojalo. Měla jsem jedinou oslavu v šesti letech a potom už nic. Každá rodina je hold jiná. Ta moje mi však leží v žaludku už jen proto, že se tak nechová. Abych se vrátila zpět k té oslavě, dědeček otevřel flašu whiskey. Moje přesvědčování o tom, že opravdu nepiju mu nebylo nic platné 'Je Ti dvacet na to si musíš dát skleničku, to je zákon'. Tak fajn vypila jsem tři malé skleničky a byla jsem ukecaná jak Ozzák po třináctým pivu. Přítel byl nadšený, že jsem ho nenechala spát. Aby se mi pomstil, nahrál si mě na video a ráno mi to ukazoval. Místo zhasni jsem po něm křičela 'vypni ty světlušky' a místo běž s tou kamerou někam 'vypni ten monitor'. Jo mně vždy šlo levné ožrání se, ráno jsem měla menší okno a po shlídnutí toho videa se mám za úplného debila 'tohle mu ale jednou vrátím'. :D Nejhorší na tom je, že jsem skoro nic nevypila, ale aspoň mi nebylo špatně a možná kdyby mi milý nedal z náměsíčnosti čelo, dokonce by semi i dobře spalo.
Mám za sebou další rok, cítím, že se mnohé změnilo, ale taky cítím, že už to bude jen lepčejší. :)

Fotky z procházky :)))

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.