Mám jen ho a svoju svojku

10. června 2015 v 21:40 | Vera |  deník
Víte jaké to je neustále se snažit všechny dávat dohromady, roznášet pozitivno, urovnávat neshody a nakonec zůstat sám, zavrženej a odkoplej? Jo tak se občas cítívám vůči mé vlastní rodině. Rodině, která je rodinou pouze z biologického hlediska. Všichni (až na pár výjimek) se pasou po penězích, matky se hádají se svýma dětma a pomluvy a lži jim na místo srdce pumpují krev do žil. Já jsem vděčná za vše, co pro mě udělali a vždy si jich budu vážit, ale nemám víc sílu mezi něma stát a nechat na sebe házet špínu jen aby byli šťastní. Některé lidi hold uspokojit nejde, vždy budou chtít víc.


Za poslední dva roky jsem ztratila tolik lidí, že si je na prstech nespočítám a to jen proto, že jsem
musela dospět do maxima, abych se o sebe postarala. Všichni ti, co říkali, že tu pro mě vždy budou, mě opustili, protože já opravdu nemůžu jít ven, když jsem v práci, nemůžu dokola pořádat párty, jen abych je viděla a oni se se slevou ožrali. Nejvíc mě mrzí rozvrat kamarádství s M., s kterou jsem se cítila, že konečně zapadám, že vím kam patřím. No ale od určité chvíle to není ono. Odcizili jsme se, hádáme se a já porušuju slova, která jsem jí dala, když jsem řekla, že přijdu, ale na poslední chvíli to kvůli určitým důvodům odvolala. Když jsme se viděli naposled, bylo to jako vidět se po dlouhé době se známou. Trocha poklábosit a zasmát se. Bylo to fajn, ale to, co jsem vnímala nejvíc bylo vyprchávající kouzlo kdysi nezlomného přátelství. Je mi to líto. Ale ona vždy bude mou součástí ať chce nebo ne.
Je mi líto tolika přátelství, tolika lidí, co se jako přátelé tvářili. Ale i přesto všechno tu byla jedna jediná osoba, kterou mé pracovní nasazení neodradilo, která byla vděčná vždy, když jsme se viděli a která při mě vždy stála. Je to moje svojka. Moje Raduu. Jenže aby se dojebalo i tohle stačila žárlivost její slečny Plačící.
Někdy bych si přála, aby mě vyslechla a já jí řekla, že Raduu potřebuji, že je to moje best friend for chocolate, že bez ní nemůžu být, protože ona je můj jedniný pravý přítel. Jediná, která rozumí, co říkám a dokáže číst mezi řádky. Je tou, která mě hlídá a podporuje a věří ve mě, jak jen přítel
může věřit. Teď když si náhodou napíšem, mám Vánoce. Milá od Raduu, neber mi ji. Já se jí neumím vzdát, je to pravá kamarádka, copak mě nechápeš? Nemůžu ztratit dalšího člověka,
nemůžu přijít o svoji svojku. It's my life. (Bon Jovi) Raduu, jestli budeš číst tyto řádky, chci abys věděla, že jsem tu pro tebe a i když mám sem tam tendence ti rozvracet tvé volby, vždy stojím při tobě. Moc vám to s milou přeju, víš, jak velký fanda lásky jsem, akorát mě mrzí jaké to teď je. Jsi moje dušička. LIKE FOR U, maj svojka

Ať se hnu kamkoliv, vím, že při mě vždy bude můj milý. Můj sladký. Můj dokonalý. Můj Daniel. Je mou inspirací, mým trdlem, mým rozumem, mojí láskou a hlavně oporou. Jak slastný pocit je být milována, vezmu si za svého milovaného pána. Nikdy jsem nebyla šťastnější než s ním. Ten zmatek, co ve mně byl, jakoby se při prvním pohledu vytratil. Stále jsem stejně okouzlená jako první den. Nedokážu si představit bez něj být. Usměrňuje mě a dodává mi sílu jít dál, když už nemůžu. I live my own fairytale with him. Jsem jeho Karkulkou. A Karkulajzna by bez svého Vlkouše nebyla nic, jen malá hoka se zvídavou dušičkou.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.